Rosteme s knihou

archiv 2012 - naučné

Vesmír 12 / 2012

obálka časopisu vesmír - zelenáPoslední letošní číslo časopisu Vesmír přináší například články:

Peruánské proměny

Půl století rozvoje a přírodních katastrof

Jan Klimeš, Magdalena Preiningerová, s. 702

 

Autor článku jan Klimeš se od roku 2003 podíval do Peru devětkrát. Téměř vždy navštívil Machu Picchu a okolí Cuzka stejně jako pohoří Cordillera Blanca s nejvyšší peruánskou horou Huascaránem. Roční odstupy pracovních cest umožnily vnímat změny a zároveň nevymazaly z paměti detaily z předchozích pobytů. Navíc bylo možné využít bohatého Archivu H + Z v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, kde autor získal historické fotografie pánů Hanzelky, Zikmunda a Ingriše z jejich cest po Peru. Naskytla se tak vzácná příležitost porovnat, jak vypadají některá peruánská města a krajina s odstupem více než 50 let.


Peru je země sužovaná celou řadou nebezpečných přírodních procesů. Mezi nejničivější patří zemětřesení nebo silné deště a jimi vyvolané povodně a sesuvy svahů v době výskytu anomálie El Nińo. Méně dramatickým, ale stejně nebezpečným je ústup horských ledovců, který se nejvíce projevuje v nejzaledněnějším tropickém pohoří na světě – v Cordillera Blanca. Mohlo by se tedy zdát, že v takovémto prostředí nezůstane během delšího časového úseku kámen na kameni.

V některých oblastech to je pravda. Typickým příkladem může být město Huaraz, které bylo z velké části zcela zničeno zemětřesením v roce 1970. Dokládá to např. i srovnání s fotografiemi E. Ingriše z r. 1961, kde je západní strana hlavního náměstí a katedrála. Všechny původní stavby byly zničeny a jsou postupně nahrazovány. Původní koloniální charakter Huarazu dosvědčuje jedna jediná ulice, která zůstala z větší části ušetřena. Katedrála není zcela dostavěna ani do dnešního dne. Naopak schopnost rychle stavět dokázaly za posledních 10 let starostové tohoto asi 90tisícového města na příkladu prostranství hlavního náměstí.

foto 1

Západní strana hlavního náměstí v Huarazu. Původní stavby byly zničeny během zemětřesení v květnu 1970, které dosáhlo síly 7,7 stupně Richterovy stupnice. Původní obytné domy na náměstí byly nahrazeny budovami bank a obchodů. Katedrála není dodnes zcela dostavěna, i když v současnosti je již otevřena. Snímek z roku 1961 E. Ingriš, © Archiv H + Z, Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, z r. 2005 © J. Klimeš.

foto 2

Zřetelné škvíry mezi kameny ve zdi hlavního chrámu zůstaly během posledních 56 let (1949 a 2005) beze změn. To je dobrá zpráva pro správce incké památky zapsané na seznamu UNESCO. Snímek z r. 1949 Hanzelka a Zikmund, © Archiv H + Z, Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, z r. 2005 © J. Klimeš.

 

Korea

Stromy, lesy, kláštery a lidé

Miroslav Šrůtek, Tomáš Horák, Tomáš Černý, Petr Petřík, s. 706

 

Ve světě demokraticky laděných zemí Evropy, Severní Ameriky a východní Asie bychom jen stěží hledali území s tolika kontrasty, jakými se vyznačuje Korejský poloostrov. Na poměrně malé ploše přirozeně pestré krajiny tu nalezneme obrovské společensko-politické a materiální rozdíly. Poloostrov je rozdělen mezi dva státy s diametrálně odlišným politickým a ekonomickým zřízením (nic na tom nemění ani skutečnost, že Ústava Korejské republiky považuje za vlastní výsostné území celý poloostrov včetně přilehlých ostrovů).

Národnostně silně homogenní stát se rozdělil na konci první poloviny 20. století. Ideologicky se korejská společnost polarizovala už v době japonské koloniální nadvlády (1910–1945), kdy proti sobě postupně stanulo liberálně-nacionalistické hnutí na jedné straně a levicové síly na straně druhé. Společný nepřítel ztělesňovaný imperiálním Japonskem byl mocným pojidlem klášter Hwaomsapřekonávajícím názorové rozdíly. Ovšem po skončení války vypluly ve vší síle na povrch zásadní a nesmiřitelné rozpory v představách o budoucím směřování korejské společnosti. Není proto divu, že když byl poloostrov v roce 1945 rozdělen podél 38. rovnoběžky na sovětskou a americkou okupační zónu, zformovaly se v obou částech velmi rychle politické reprezentace představující opačné strany politického spektra. Nastupující studená válka se soupeřením dvou globálních vojensko-politických bloků stala vhodnou živnou půdou pro tyto separatistické tendence, a tak byly nakonec v roce 1948 vyhlášeny dva samostatné státy – Korejská lidově demokratická republika (KLDR) na severu a Korejská republika (KR) na jihu. KLDR má zhruba 22 milionů obyvatel při rozloze přes 122 tisíc km2, lidnatější Korejská republika má přes 48 milionů obyvatel na ploše přibližně 99,5 tisíc km2.

Buddhistický klášter Hwaomsa v národním parku Čirisan, Korejská republika. Snímek © Miroslav Šrůtek.

 

Írán – říše ducha

historie, náboženství, současnost

Stanislav Vaněk, s. 713

 

Říjnová devětapadesátá diskuse cyklu Třetí dimenze byla věnována Íránu. Proč? Asi každý, kdo v Íránu byl v poslední době, musí nutně shledat rozpory mezi zpravodajstvím a realitou. Těžko však jedna diskuse a několik postřehů z ní přinese nápravu. Aspoň trochu ale může naznačit, že leccos nevíme.

Moderátor diskuse Luboš Veverka v úvodu upozornil, že pokud věříme televizním a dalším zpravodajstvím, musí nám dnešní Írán připadat jako uzavřená a veskrze nepřátelská entita. K tomu přispívají útržkovité zprávy o jeho jaderném programu, analyzovaných záměrech a cílech či momentálně uvalených ekonomických sankcích. Všechny tyto pohledy vycházejí z kontextů, které jsou vlastní naší euroatlantické civilizaci. Naše kontexty však nemusejí být těmi jedinými a správnými.

 

„Íránci určitě cítí kontinuitu se svými nejstaršími dějinami,“ uvedla Adriana Stříbrná, „na jejich území se nachází mnoho památek hmotné kultury, i v literatuře se stále opakovaly tradiční motivy… kontinuita je velice silná. Za dynastie Pahlaví se kladl větší důraz na předislámskou tradici, což asi bylo způsobeno tím, že jako nastupující dynastie potřebovali nové ukotvení své moci, proto hledali opodstatnění ve starších dobách, snažili se upozadit klér.“ Zora Hesová doplnila, že kromě mešitapředislámské tradice má Írán i uvnitř islámu několik tradic. Je to například tradice islámské filosofie, která ve středověku přebrala pochodeň arabské a aristotelské filosofie. V Íránu se rozvíjela poté, co v arabském světě již neexistovala. Írán má tradici náboženských inovací. V minulých sto padesáti letech zde vznikla dvě nová náboženství, která byla v Íránu potlačována (bábismus a báhá’ismus). Mezi íránskými Kurdy existují různá náboženská hnutí a místní ezoterické tradice. Když člověk přijede do Íránu, má překvapivý pocit, že mu je tato země nějakým způsobem hodně blízká, přestože je velice jiná. Se vzdělanými Íránci si velice dobře porozumí, protože evropskou a vůbec západní historii a kulturu dobře znají a zároveň je zajímá. „Islámská tradice je nesmírně vlivná,“ zdůraznil Bronislav Ostřanský. Írán poskytl civilizaci řadu velkých jmen. Jsou to myslitelé, kteří často nebývají vnímáni jako Íránci, respektive mnoho lidí neví, že Íránci byli, protože psali arabsky.

Mešita v městečku Reineh, jednom z výchozích míst na iránskou nejvyšší horu Demávend (5670 m n. m.). Snímek © Stanislav Vaněk.

 

Transgenní technologie a laboratorní myši

Nepostradatelné nástroje výzkumu lidských chorob

Vladimír Kořínek, Radislav Sedláček, s. 720

 

Chceme-li porozumět specifickým funkcím jednotlivých genů a jejich významu pro tělesné funkce, je potřeba studovat jejich roli nejen v kontextu jednotlivých buněk, ale i ve vysoce komplexním prostředí celého organismu. Neustálé zdokonalování technologií umožňujících manipulovat s geny „ve zkumavce“ a měnit genetickou výbavou organismu, stejně jako kompletní znalost genetické

transgenní myš

informace („genomu“) vytvořily z laboratorní myši zřejmě nejlepší zvířecí „model“ široce využívaný pro biomedicínský výzkum. Ve srovnání s nesavčími živočichy je největší předností tohoto malého hlodavce vysoká podobnost s lidským organismem včetně mnoha fyziologických a patologických pochodů, vývoje embrya a do jisté míry i mechanismů ovlivňujících chování. V letech 2008–2009 věnoval Ústav molekulární genetiky velké úsilí i nemalé finanční prostředky do moderního vybavení nezbytného pro etablování transgenních technologií. Nové, v České republice unikátní centrum, „vyrábí“ transgenní myši využitelné pro studium fungování jednotlivých genů v různých tkáních a orgánech těla savců.

 

Příklad transgenní myši vytvořené začleněním genu kódujícího žlutý fluorescenční protein do studovaného genu Hic1. Obrázek ukazuje transgenní myší embryo a jeho placentu. Zelenožlutě svítící části obsahují fluorescenční protein, který produkují pouze tkáně, v nichž je aktivní gen Hic1 (v tomto případě kosterní tkáň a specifické zóny placenty). Model dovoluje fluorescenčně označit a následně analyzovat všechny buňky, které gen Hic1 produkují. Snímek © Vendula Pospíchalová.

 

 

Proč jsou intelektuálové na světě?

Spánek rozumu budí příšery

Miloslav Petrusek, s. 740

 

„Diskurs“ o intelektuálech je vlastně permanentní motání se na tomtéž místě – připomíná to některé z Goyových grafických listů Caprichos, nejvíce snad proslulý Spánek rozumu budí příšery.

V lednu 1991 jistý RNDr. Jan Placht charakterizuje intelektuály třemi vlastnostmi: za prvé nemají žádnou odpovědnost za vývoj věcí, za druhé jsou chronickými kritiky neduhů společnosti i tam, kde žádné nejsou, a za třetí jsou povýtce destruktivním sociálním elementem. Onu destruktivitu pak demonstruje na tom, že když po listopadu 1989 byli intelektuálové „donuceni“ vládnout, vlastně vůbec ničeho nedosáhli a totálně jako „výkonné orgány politické moci“ zklamali. Jan Placht ovšem jaksi opomenul uvést, že k „listopadu“ by bez těch intelektuálů nikdy nebylo došlo a že jejich „selhání“ znamenalo dvoje svobodné volby, počátek nápravy křivd, první privatizační aktivity, počátek postupné proměny našich měst a obcí, návrat církví do společenského života a počátek ustavování občanské společnosti.

 

Již dvacet let máme na stole pádné argumenty proti „destruktivní roli intelektuálů“ a proti jejich „elitářství“, které údajně plyne z toho, že oni „vědí cosi víc než ostatní“. A co když opravdu vědí? Co když tvrzení, že jsme všichni obdařeni stejnou schopností rozumět světu, v němž žijeme, je z gruntu mylné? A co když dochází k situacím, kdy je třeba veřejně říci něco, co sice „každý ví“, ale všichni o tom mlčí? A co když je nadto nutno toto veřejné sdělení podpořit autoritou, která neplyne z „povolání intelektuála“ (profese intelektuála přece neexistuje, jde o konvenční označení, jehož geneze je známa), ale z autority osobnosti, která se zasloužila zcela výjimečně v některém oboru lidské činnosti, jenž ale s kauzou, o niž aktuálně jde, nemusí vůbec souviset?

 

vtip od Jiránka

Kresba © Vladimír Jiránek

Rostík.cz

Kalendář akcí

 Červen 2019>
PoÚtStČtSoNe
     
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
<Červenec 2019>
PoÚtStČtSoNe
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
    
<Srpen 2019>
PoÚtStČtSoNe
   
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
 
<Září 2019>
PoÚtStČtSoNe
      
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
      
<Říjen 2019>
PoÚtStČtSoNe
 
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
   
<Listopad 2019 
PoÚtStČtSoNe
    
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
 
<Prosinec 2019>
PoÚtStČtSoNe
      
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
     


facebook Sdílet na facebooku tweeter Tweetnout google Google Plus +1 Instagram Instagram

Partneři