Každý pracovní list obsahuje obrázek a k němu připojených několik návodných otázek, které slouží k navázání rozhovoru s dítětem a otevírá široké pole možností, jak může dospělý průvodce s dítětem nad listem pracovat a kam lze dítě vhodnými otázkami směřovat.
Na začátku pracovního sešitu jsou uvedeny hlavní emoce, následují jednodušší a přehlednější situace a na závěr pracovního listu jsou pak zařazeny komplexní situace, které jsou emočně velmi pestré.
Na dort je potřeba vejce, mléko, cukr, špetka soli, máslo… a mouka. Ale kde je mouka? Doma rozhodně ne — ani ve spíži, ani v šatní skříni, a dokonce ani ve sporáku. Pettson pro ni musí zajet do obchodu. Jenže kolo má píchlou zadní duši, nářadí je v zamčené dílně a klíč je… klíč je… Zeptejte se Fiškuse kde! Už teď je jasné, že upéct palačinkový dort nebude jen tak. Zaručeně to ale bude zábava.
Doslova na každé ilustraci objevíte minimálně jeden vtípek, často hned celou kopu. V květináči na okně rostou houby, mezi cedníky v kuchyni visí brýle, v kůlně na šňůře se suší miniaturní fusekle, na louži pod okapem si kdosi vybudoval molo pro lodičku, zatímco Pettsonův dům obrůstají maliny o velikosti melounů. Vítejte ve světě fantazie, ve kterém je možné všechno a který děti (a nejen ony!) milují.
Snad každý rodič někdy utišoval své dítě probuzené hrůzou z děsivého snu. Finský psycholog Ben Furman umí s dětmi báječně pracovat a příběh Toníkův zlý sen napsal právě pro takové děti a jejich rodiče. Nejenže to dobře dopadne a to díky babičce, ale v knížce určené dětem 3-6 let najdete na konci i krátký text pro dospělé, jak s opakujícími se zlými sny u dětí pracovat a co je může způsobovat. Přičtěte k tomu nádherné ilustrace a máte v ruce krásnou a navíc potřebnou knihu do dětské knihovničky.
V knížce najdete dva krátké příběhy. V prvním Ema dostane bratříčka. Bratříček jí, kaká, křičí a spí. Ema má bratříčka moc ráda, ale občas by ho s chutí vyměnila za nějakou tetu! Druhé vyprávění je o Emě a jejím kamarádu Petrovi. Jak je možné, že je u každého skoro všechno jinak? Jiné je to u nich doma, i každý vypadá jinak. Je to ale zábava, zjišťovat, co je tak odlišuje! Nakonec, kdyby vše bylo pořád stejné, byla by to nuda.
Pan Zdeněk je uznávaným občanem města. Všichni si ho váží. Nikdo však netuší, že má jedno malé tajemství – v dětství se nenaučil správně vyslovovat hlásky R a Ř, a tak ráčkuje. Když si s někým má povídat, schválně se těmto hláskám vyhýbá. Jenže pak se stane dědečkem a vnoučata po něm chtějí vyprávět pohádky – třeba o Karkulce nebo o veliké řepě! Co teď? Jak si dědeček poradí?
Sdílet na facebooku
Tweetnout
Instagram