Přehled knih představí pracovníci knihovny na knižním velerhu ve Frankfurtu, 20. října 206 v Hale 3.0 / K 137 v prostoru Kids´ Stage.
Na knižním veletrhu v Bologni 2017 budete moci výstavu všech vybraných knížek zhlédnout, neboť bude vystavena na stánku Mezinárodní knihovny pro mládež v hale 29
Meg Rosoffová poprvé promluvila do literárního dění v roce 2004 svým románovým debutem pro mládež How I Live Now, který se setkal s okamžitým úspěchem. Od té doby Rosoffová napsala dalších šest románů pro mladé čtenáře, několik obrázkových knih a jeden román pro dospělé. Pestrá paleta jejího díla tak oslovuje čtenáře všech věkových kategorií.
Rosoffová píše o mladých lidech na hranici mezi dětstvím a dospělostí, kteří na cestě k sobě samým čelí těžkým zkouškám a někdy jsou dotlačeni až na samou hranici snesitelného (a za ni). Autorčini hrdinové se potýkají s hledáním a objevováním vlastní identity a sexuality a proti své vůli se ocitají v nepřehledných životních situacích. Podobně jako Astrid Lindgrenová se i Rosoffová dokáže do mladých lidí bezezbytku vcítit a zachovává jim neochvějnou věrnost. Světu dospělých je v jejích knihách přisouzena vedlejší role. Ve svých popisech (krajiny, oblečení, ale třeba i potravin ve spíži) používá autorka konkrétní a živý jazyk. Její stylisticky vytříbená díla kombinují temnotu s humorem.
V knize What I Was (2007) se v popředí autorčina zájmu ocitají otázky těla, identity a pohlaví, zmatky prvních lásek a také mladistvá touha a sexualita. Vypravěč se vydává hledat sebe sama a volí jinou cestu, než jakou pro něj naplánoval dospělý svět.
V některých příbězích, například v knize Just in Case (2006) /česky S osudem v zádech, 2010/, se skutečnost a fantazie propojují tak těsně, že nemůžeme s jistotou říci, co se „skutečně“ stalo. V knize There Is No Dog (2011) naberou události bláznivý spád poté, co je pubertální teenager vybrán na pozici Stvořitele světa.
Meg Rosoffová je laureátkou mnoha literárních cen, včetně Children’s Fiction Prize deníku Guardian, Carnegie Medal a Deutsche Jugendliteraturpreis. Její knihy byly přeloženy do více než 20 jazyků a v roce 2014 se stala členkou Royal Society of Literature.
Cena Astrid Lindgrenové bude slavnostně předána 30. května 2016 v Koncertním sále ve Stockholmu.
Cena Astrid Lindgrenové (Astrid Lindgren Memorial Award – ALMA) je největším světovým oceněním za literaturu pro děti a mládež. Výroční cena v hodnotě 5 milionů švédských korun je udělována jednomu nebo více laureátům. Nominováni mohou být spisovatelé, ilustrátoři, ústní vypravěči a propagátoři čtenářství. Smyslem ocenění je podněcovat zájem o literaturu pro děti a mládež. V samotných základech této práce stojí úmluva OSN o právech dítěte. Odborná porota vybírá vítěze z kandidátů nominovaných institucemi a organizacemi z celého světa. ALMA – Cena Astrid Lindgrenové byla založena švédskou vládou v roce 2002 a je v současnosti spravována Švédskou kulturní radou.
Cena Hanse Christiana Andersena (Hans Christian Andersen Award) se uděluje každé dva roky žijícím autorům u příležitosti mezinárodních kongresů IBBY. Od roku 1956 získávají tuto poctu spisovatelé, od roku 1966 také ilustrátoři – právě v této kategorie Bernerová zvítězila.
Knížky Bernerové podporují pozorovací schopnosti a podněcují fantazii, rozvíjí jazyk a rozšiřují slovní zásobu, protože se odehrávají zcela beze slov. Čtenář musí sám hledat postavy a zvířata a sledovat, co dělají od první do poslední stránky. K aktivnímu hledání vedou dynamické kresby vytvořené přehlednou, čistou linkou.
Rotraut Susanne Bernerová se narodila v roce 1948 ve Stuttgartu. V Mnichově vystudovala grafický design a stala se ilustrátorkou a spisovatelkou na volné noze. Za své celoživotní dílo získala německou Zvláštní cenu za literaturu pro mládež a byla nominována na ceny Astrid Lindgrenové.
Její obrázkové knížky pro děti mají své nadšené fanoušky po celém světě, v Česku mají velký úspěch od roku 2012. Není divu: fascinují děti už od dvou let a zaměstnávají jejich fantazii a paměť. Ale i starší děti a dokonce i dospělí si s oblibou listují v nápaditých a vtipných obrázkových příbězích jedné z nejznámějších a nejuznávanějších autorek dětské literatury.
Marc Sieper, ředitel Lübbe Audio, nevyhledal toto místo poznamenané loučením a ztrátou a následně je nepronajal pro účely akce jen tak náhodou. Tématem tohoto večera je totiž rovněž „rozloučení“. Lübbe Audio, sekce audioknih tohoto vydavatelství z Kolína nad Rýnem, slaví Konec (Das Ende). Tak se jmenuje stý audiodíl série sešitového románu John Sinclair. A Marc Sieper chtěl se svým týmem plánovanou pointu nechat vyznít co možná nejautentičtěji. „Chtěli jsme, aby komunita našich fanoušků uvěřila, že seriál skutečně ukončíme. A tak jsme hledali adekvátně morbidní místo“, vypráví Marc Sieper. Předpoklad se naplnil, dorazilo zhruba 300 hostů, lavice byly obsazené do jediné, v čele smuteční síně byla dokonce vystavena rakev. Před ní se svých rolí ujali herci a hlasatelé známí posluchačům z rozhlasových her, a předčítali text dílu Johna Sinclaira napsaný speciálně pro tuto akci. Že to všechno byla pouze lest, vyšlo během čtení samozřejmě najevo.
Svěží program na neobvyklých místech
Takovéto nákladné představení naživo je nepochybně odrazem již pokročilého stádia fenoménu, který lze, přísně vzato, pozorovat už dobré dvě desítky let. Cílem je osvobodit prezentaci literatury z korzetu „četby u sklenice vody“, do něhož byla po celou jednu éru vtěsnána coby četba na solidním, jednoduše vybaveném místě, pokud možno na pozadí bílých stěn, kde se pak často scházela pořád jedna a tatáž společnost. Již několik let je v nabídce výrazně atraktivnější program. Dnes už takřka patří k dobrému tónu uspořádat autorské čtení na místech, s nimiž si literaturu zpravidla nikdo nepojí. Město Wiesbaden připravilo například den autorského čtení, během něhož se z románu předčítalo v pizzerii – a to z okénka, jímž se obvykle podávají hotové pizzy. Ve Wiesbadenu se předčítalo také v sanitce. A po celém Německu jsou k předčítání s oblibou využívány vozy metra během jízdy.
Literatura a „Event“ v jednom
Tento zážitek byl dopřán i autorovi detektivek Danielu Holbemu. Z iniciativy frankfurtského rádia HR-Info připravil vyjížďku velotaxíkem k místům, na kterých se odehrává jeho poslední román Hyena (Die Hyäne). Během okružní jízdy po frankfurtské čtvrti Fechenheim zavedl své čtenáře na sídliště s věžáky, do polí a luk, zkrátka na místa, která ho inspirovala k ději jeho detektivky. Zde zastavoval a předčítal ze své knihy.
A stále častěji jsou využívány i soukromé prostory. Ve Stuttgartu, Freiburgu a Frankfurtu nad Mohanem se například pravidelně konají autorská čtení v obývacích pokojích. Partnery takovýchto akcí bývají často městské domy literatury či soukromé literární instituce, které ochotně umožňují prezentovat se i neznámým autorům. „Obecně lze říci, že hostitel zajímající se o literaturu pozve k sobě domů nějakého autora“, osvětluje tento formát spisovatelka Ivonne Keller. Náklady nese hostitel, který k sobě zároveň pozve přátele a známé. Jak přesně se večer následně vyvine, je otázkou dohody.
Literatura na nezvyklých místech, to není módní výkřik, shodují se mnozí z těch, kdo spoluvytvářejí knižní trh. Literatura si klade za nárok pojednávat o skutečném životě a touží být i uprostřed života prožívána.
Martin Maria Schwarz
pracuje jako redaktor a moderátor kulturní sekce Hesenského rozhlasu.
Copyright: Goethe-Institut e. V., Internet-Redaktion
Juli 2015
Vědci z britské organizace National Literacy Trust sledovali schopnost čtení u dvou skupin chlapců. Ti, kteří četli elektronické knihy, udělali za čtyři měsíce stejný pokrok jako druhá skupina za dobu osmi měsíců. Jejich progres byl ve výsledku dvojnásobný.
U skupiny dívek takového výsledku nedosáhli, tam byl pokrok skupiny s e-knihami jen o deset procent vyšší než ve skupině čtoucí papírové knihy.
Vedoucí výzkumu Irene Pictonová vidí v elektronickém čtení budoucnost. Je podle jejích slov cestou, jak děti přimět znovu číst.
Na otázku, zda je lepší číst knihu či e-book, vědcům jeden z dotazovaných chlapců odpověděl: „Raději čtu na tabletu. Baví mě to více, připomíná mi to psaní SMS zpráv.“
Jiný chlapec z výzkumu prohlásil, že prostřednictvím obrazovky se dokáže do děje lépe dostat. „Čtení z papíru je nuda,“ dodal.
Přínos vidí děti také v samotné formě e-knih. „Na čtečce si zvětšuji text, v knihách jsou totiž pro mě moc malá písmenka. Díky rozsvícené obrazovce na věty také mnohem lépe vidím,“ popsala během diskuse jedna z malých respondentek.
Setkání přineslo díky erudovaným mluvčím celou řadu zajímavých poznatků, sdílených zkušeností a informací. EU READ se chce v budoucnu rozšířit o nové členy z dalších zemí a má ambici stát se partnerem pro orgány Evropské Unie (Evropský parlament, Evropská komise) v otázkách čtenářské gramotnosti a propagace četby. Evropské komisi záleží na rozvoji čtenářství v souladu s prioritami celé Evropské unie, mezi něž patří rozvoj komunikace v mateřském jazyce, interpersonální a občanské kompetence, schopnost učit se a všeobecný kulturní rozhled.
Nejen Komisi totiž znepokojuje, že 20 procent evropské populace je funkčně negramotných (lidé, kteří dokáží číst slova, fráze a krátké texty, ale ne více), podpoře čtenářství připisuje proto velký význam. Pozorně také sleduje výsledky testů PIAAC i PISA a znepokojuje ji genderový rozdíl hochů a dívek v oblasti čtenářské gramotnosti a propady výsledků v závislosti na sociálním zázemí rodin.
Opomíjení tohoto problému by mělo celospolečenské důsledky, podpora čtenářství je logickým vyústěním zájmu o budoucí generace vzdělaných a samostatných jedinců. Již nyní je 14, 5 % německých ekonomicky aktivních obyvatel funkčně negramotných a prakticky těžko rozumí psanému textu nebo má problémy s písemným projevem. Výchova malých čtenářů je stejně důležitá pro udržení kvalitní pracovní síly i pro rozvoj kulturních hodnot a vzdělanosti.
Jak také vyplývá z průzkumů, nečteme tolik klasické knihy, nicméně četba z našich životů nevymizela, naopak nás s novými technologiemi provází během celého dne a zachovává si svou nenahraditelnou roli v mezilidském sdílení zkušeností, popisu činností, přenosu hodnot, vzdělávání. Proměňuje se tedy forma a způsob čtení. Avšak správné porozumění textu zůstává pro všechny zásadní dovedností, bez které se v životě lze jen těžko obejít. Je v zásadě jedno, zda čteme texty vytištěné nebo z mobilu, knihu papírovou, elektronickou v e-čtečce nebo na stolním počítači. Pro propagaci četby je médium, obzvlášť mezi mladými lidmi a dětmi, irelevantní. Spíše je potřeba upozorňovat na rozdíl mezi vizuální pozorností (která nám stačí pro povrchní sledování seriálů a příspěvků na sociálních sítích) a čtením, jež nám umožní domýšlet široké důsledky každého příspěvku na sociálním médiu v kontextu společenských událostí.
Nelze však pouze mluvit o nutnosti nápravy, je potřeba podnikat reálné kroky a aktivity, které ukáží dětem a mládeži, že čtení je důležité, že čtení je zprostředkovatel všemožných informací a že je to také zábava. Evropské organizace zabývající se podporou čtenářství jsou si toho dobře vědomy a realizují proto programy různého charakteru, které se vždy točí kolem čtení. Kampaň Rosteme s knihou se v zahraničí inspiruje a některé přenáší do českého prostředí. Přehled jejích projektů naleznete na www.rostemesknihou.cz, projekty evropských zemí na www.euread.com.
Barbora Pavlovská – kampaň Rosteme s knihou
Lidé už nekutí sami skryti před zraky ostatních, nýbrž společně experimentují ve veřejném prostoru s novými technikami, vyměňují si zkušenosti a objevují spřízněné duše.
PRVNÍ „MAKERSPACES“ V NĚMECKÝCH KNIHOVNÁCH
Trend sdílený tvůrčích prostor, který se v USA objevil už v prvních letech nového tisíciletí, dorazil i do německých knihoven. Městská knihovna v Kolíně nad Rýnem, sídlící ve Vnitrobloku Josefa Haubricha, otevřela „makerspace“ v roce 2013 jako první knihovna v Německu. V novém podlaží ústřední knihovny, které bylo zasvěceno médiím, mají uživatelé vedle 3D tiskárny a 3D skeneru k dispozici také iPady, klávesy, kytary a launchpad pro práci s hudebním softwarem. Mohou zde digitalizovat gramofonové desky, nahrát si podcast, komponovat na iPadech a věnovat se ještě mnoham dalším činnostem. „Ve sdílených tvůrčích prostorách umožňujeme uživatelům získat znalosti přesahující rámec standardního vzdělávacího systému a přispíváme tak k větší rovnosti šancí,“ vysvětluje vedoucí Městské knihovny v Kolíně nad Rýnem Hannelore Vogt. „Ve sdílených tvůrčích prostorách jsou aktuální technické novinky dostupné všem.“
Zatímco novinový a magazínový trh je dlouhodobě postižen klesajícím zájmem inzerentů, růstem nákladů na tisk a především konkurencí elektronických médií, trh tištěných knih stále dominuje. Tržby z prodeje jsou stále přibližně pětkrát vyšší než u e-knih. E-knihy zatím nenahradily knihy tištěné, i když ve Spojených státech se počet prodaných e-knih zvýšil v posledním roce o 30 %. V Evropě roste trh především ve Velké Británii, o mnoho méně například v Itálii a Francii. Toto odvětví zároveň s rozvojem on-line nástrojů a snižováním nákladů na výrobu zažívá nový fenomén – vlastní vydavatelskou činnost. Celkově však sektor zažívá setrvalý pokles tištěných publikací oproti elektronickým…
Sdílet na facebooku
Tweetnout
Instagram